Mám amerického stafordšírského teriéra. Nádherného atleta k neutahání. Z útulku v Tróji. A řekli si jen 490 babek. Pes s nejhorší pověstí. Prostě se nesmí dostat k jinému psovi. Teda láme se to, proti prvnímu půlroku. Máme osobní trenérku. A v neděli jsme šli z polí kolem letiště. Takže blízko domova jsem mu nasadil koš. On to přežije a já mám klid. Zezadu k nám cizí pes. Ne malý, ne úplně velký. Dost daleko za psem majitelka a řve- držte si hergot toho hajzla zabijáckýho! Můj pes ve střehu, ale v klidu, pořád ještě koš a nakrátko. Já vás znám, vy jste žil s chlapem, fuj!, přidala paní jaksi bez souvislosti. Cizí pes neměl ani obojek. Vyjel mému po nohou, malinko jsem povolil šňůru. Můj gladiátor by si s ním asi poradil i s košem na stafordí hubajzně, protože jeho skoro 36 kilo je maso, síla. Ne kožich až na zem a tuk z válení na gauči.
Paní, jestli váš po mém vyjede, budu muset svému sundat koš, aby se mohl bránit, řekl jsem normálně, protože paní dosupěla skoro k nám. Proč bych řval.
Buzno, komu vyhrožuješ? zařvala a tvář, utopená v sádle a zlobě se jí roztekla jak narozeninový dort, zapomenutý v teple na stole.
Paní, vy na chlapy, já na chlapy, tak kde je rozdíl? zeptal jsem se. V tom okamžiku nás míjeli tři chlapi na kolech a jeden palec nahoru a smích. Pak veliký smích a vzápětí největší. A smíchy šel z toho kola a smál se i v tom prachu na cestě.
Komu se směješ, ty floutku? nasměrovala jednu nálož ta mastná skvrna k cyklistovi. A komu tykáte, vy almaro? A držte kušnu, mám dva pepřáky, odpověděl s náznakem úsměvu. Hodně hezký, vyježděný kluk, ty jejich elasťáky a v nich no, krásná hrouda. Prostě pohoda. Rozhodně hezčí pohled, než na toho Golema s prsama jak štoudve. Madam, vy nejste naší víry, že ne? překvapil kluk pořád ještě víc pod kolem, než s kolem , i mne. Protože máte nekřesťanský kozy, víte? Paní vzala svého štěkavce za chlupy na krku, obkročila ho svýma mesmírnýma nohama a splaskla. Pomohl jsem cyklistovi na nohy Ne že by to potřeboval, ale na okamžik jsem jej mohl vzít za ruku a podržet. ještě přejít silnici a budeme doma. Cyklista ji míjel, zastavil kousek od ní a slyšel jsem ještě, jak jí říká, že kdyby měl doma místo manželky kredenc, taky by byl asi na na chlapy. No, krásný den.
To byla neděle. Ve středu navečer jsem šel s odpadky ke kontejneru a hele, ten pes přítula za mnou! Paní tradičně kus dole. Nahoře. Vlevo. Vpravo. Prostě daleko. Pes mě poznal, spojil si mě okamžitě s mým atletem a jedním skokem u mne. Když jednou rukou držíte víko kontejneru a ve druhé máte pytel s odpadem, jaksi nemůžete adekvátně reagovat. A miláček přítula mě vzal za kůži na lýtku. Ne dramaticky, ale druhá noha mi vylétla, koupil to do spodní čelisti a odplul. S řevem běžel k paničce a panička k nám. A řev. Tak to má po ní, pes, napadlo mě.
Zavolám policii, ty zmetku! Teplouši jeden!, uslyšel jsem známý vlídný hlas.
Zavolejte, paní. Aspoň nemusím tahat mobil z kapsy.
To tě ty úchyle bude něco stát!
To bych neřekl, to lýtko mi totiž nakousl váš pes. Když je od vás půl kilometru, jak třeba řešíte povinnost uklízet psí bobše?
Hlavně se nachystejte, budou po vás chtít čip, nebo známku a očkovací průkaz.
Nadechla se, chtěla mi asi říct, že nemám svědky, když z lodžie našeho domu slyším nosný hlas paní Lídy-
Petře, já to viděla, mám jít dolů? No zlatíčko! Ta nezklame.
Náhle paní Tlustá stála tiše a zvadle, upřeně se dívala na špičky falešných adidasek z tržnice, které měla na nohou a byla poloviční. Její pes skláněl hlavu a uhýbal očima. To znám, i můj bojovák, jak se mu říká, se chová stejně, když něco provede a ví, že se budu zlobit.
Přijeli bengové. Paní neměla obojek ani vodítko, takže ani známku z radnice. Pes neměl pod kůží čip. A Lída byla perfektní. Ramena spravedlnosti si vyfotoaparátovala to moje lýtko, ještě jednou zblízka detail, odmítl jsem odvoz na pohotovost s tím, že jsem masér a terapeut a takových ran ošetřím za jeden fotbalový zápas třeba pět, když se zadaří. Jo. A to očkování bylo den do konce platnosti, ramena mi poslala SMS. S mojí praktičkou jsem se domluvil e-maily, že sice tak tak, ale v pořádku. Chudák pes. Paní ho nechala zplanět a teď to koupil do čelisti. Byl to více méně instinktivní pohyb, ne úmysl. Stál jsem přece v momentě útoku k němu zády. Reakce na bolest a reflex, nic víc. Průměrný pes je zhruba na úrovni tříletého dítěte a - můžete se divit, pochopí význam až 300 slov. Znám lidi, co vystačí s necelou polovinou. To neřeš, máš trávu? Máš šit? Zapaříme? Dáme cígo? Votočíme tomu strejdovi u vokna tu šrajtofli? Janu ti nechám, můžeš ji píchat, brácho. Nebo půjdeme vole do trojky, co? Pokud je váš pes pro radost, kámoš a parťák, aby jeden nebyl sám, stačí naučit sedni, lehni, stůj, zůstaň. Ke mně, k noze, čekej. Může se hodit i štěkání na povel a hlídání předmětu. A zákazové povely nesmíš a fuj. Ty určitě. A doma povel místo!, vykázání psa na pelech, aby se třeba nemotal pod nohy, nebo neotravoval návštěvu. Nejvěrnější klienti chodí na masáže ke mně domů a kdyby je otravoval, nebo napadal, měl bych po hehe. Víc nepotřebujete, pokud nechcete cvičit. Nedávno uhynula legenda, borderkólie, která chápala význam více než 1000 slov. Psí Einstein.
No, život je krásný. Nevím, co to stálo tu kulatou paní. Já jsem si na ránu dal gel z aloe, kterou si pěstuju doma a hotovo. Masírovat můžu i s flastrem na lýtku. Potkáváme se a paní ani slovo. Její pes má parádní obojek, známku a dlouhou šňůru a viděl jsem, na povel krásně sedá. Občas mám na triku nějaký nápis, nebo duhovou placku, paní se podívá a klídek. Jo. A zhubla, protože se psem musí víc chodit, když on míň lítá. Vypadá líp. Neříká se tomu hepykonec?